Udržitelnost: od povinnosti k tvorbě hodnoty.

Švýcarské MSP tradičně přistupují k evropským požadavkům na udržitelnost kriticky. Mnozí se ptají, proč by se měli zabývat pravidly z Bruselu, když nejsou ani velké, ani kotované na burze. Tento postoj je pochopitelný, Švýcarsko je přece politicky i regulatorně samostatné.

Zároveň se ale trh znatelně mění. Požadavky nevznikají jen ze zákonů, ale od bank, pojišťoven, zákazníků a mezinárodních dodavatelských řetězců. Právě tam roste potřeba spolehlivých dat o životním prostředí (Environmental), sociálních otázkách (Social) a řízení společnosti (Governance), zkráceně ESG, a to v takovém rozsahu, který zahrnuje i menší firmy. Skutečná otázka proto nezní:

„Jsme ze zákona povinni vykazovat?“

ale spíše:

„Jaké informace očekávají naši nejdůležitější obchodní partneři a co to znamená pro naši konkurenceschopnost?“

V této nové realitě se udržitelnost stále více stává zásadním obchodním tématem. A MSP, které včas vytvoří transparentnost, si nezajistí jen svou tržní pozici, ale získají i hmatatelné výhody.

Mnohé švýcarské MSP jsou solidně financovány vlastním kapitálem. Přesto hrají banky a pojišťovny ústřední roli: u kontokorentních úvěrů, investičních úvěrů, leasingu, hypoték a zajištění rizik. Právě tam se aspekty udržitelnosti stále více promítají do posouzení rizik a podmínek.

Banky už dávno nehodnotí firmy jen podle účetních ukazatelů, ale zohledňují navíc klimatická a přechodová rizika, energetickou závislost, rizika dodavatelského řetězce a strukturu řízení a compliance. Tyto faktory ovlivňují rating, úrokové podmínky a dostupnost financování. Kdo nedokáže poskytnout strukturovaná ESG data, dostává se stále více do nevýhody.[2][4]

I v nákupu se posouvá měřítko:

Aktuální průzkumy poradenské společnosti Bain & Company ukazují: více než polovina dotázaných nákupčí na celém světě zvyšuje výdaje na udržitelné dodavatele a podobně velký podíl plánuje vyřadit dodavatele, kteří nedodržují environmentální nebo sociální standardy.[1] Pro švýcarská MSP to znamená, že udržitelnost stále více rozhoduje o tom, zda se vůbec dostanou do užšího výběru.

Vzniká tak „nepřímý seznam požadavků“ pro MSP. Zákon nevyžaduje ESG zprávu přímo, ale:

• rozhovor s hlavní bankou o úvěru,
• tendr velkého zákazníka,
• prodloužení pojistné smlouvy,
• nebo onboarding jako nový dodavatel.

Kdo dokáže odpovědět strukturovaně, signalizuje profesionalitu, uvědomění si rizik a schopnost obstát v budoucnu.

Kdo chápe vykazování udržitelnosti jen jako povinné cvičení, riskuje, že jednou ročně vytvoří dokument, na několika místech jej nahraje a dalších 12 měsíců do něj nenahlédne. To je škoda, protože stejná data lze využít podstatně šířeji.

„Vykazování kvůli vykazování“ poznáte často podle toho, že:

• ukazatele nevstupují do pravidelných manažerských reportů,
• z nich nejsou odvozeny jasné cíle,
• opatření a odpovědnosti zůstávají nejasné,
• zpráva vzniká především jako reakce na jednotlivé dotazy.

Dobře postavený ESG program spojuje vykazování s aktivním řízením:

• ukazatele se aktualizují alespoň jednou ročně,
• jsou podloženy cíli (např. spotřeba energie, podíl certifikovaných dodavatelů, míra pracovních úrazů),
• vstupují do rozhodnutí o investicích, nákupu a personálu,
• pokrok se komunikuje interně.

Z zdánlivě dodatečného úkolu se tak stane nástroj vedení a řízení, který zviditelňuje náklady, rizika a příležitosti růstu.

Pro švýcarské MSP může být snaha o udržitelnost skutečnou příležitostí k utváření budoucnosti. Bylo by téměř nedbalé nevyužít tento potenciál a požadavky na vykazování přitom odbývat jen jako zbytečnou byrokracii EU. Kdo vytvoří transparentnost a použije standard VSME jako pragmatický základ, může:

• sebejistě plnit požadavky bank, pojišťoven a zákazníků,
• systematicky snižovat rizika,
• realizovat úspory efektivity v procesech a nákupu,
• podporovat inovace,
• a stát se atraktivnějším zaměstnavatelem.

Udržitelnost tak není jen základním předpokladem, aby firma zůstala přijímána jako spolehlivý obchodní partner („License to Operate“), ale také iniciativou pro digitalizaci, řízení rizik a inovace, a tedy hnacím motorem tvorby hodnoty, konkurenčních výhod a dlouhodobého, udržitelného růstu.