ABC udržitelnosti: základní pojmy a význam pro MSP

Co znamená udržitelnost pro švýcarské MSP?

Mnoho švýcarských MSP nemá v oblasti udržitelnosti přímou povinnost podávat zprávy, ale stále výrazněji pociťují očekávání bank, zákazníků a výběrových řízení. Mnohé se může jevit jako evropská byrokracie, a přesto je jasné, že se tomuto tématu už nelze vyhnout.
Toto ABC udržitelnosti nabízí srozumitelné vysvětlení a ukazuje, jak mohou MSP s přiměřeným úsilím najít smysluplný začátek, který lze uskutečnit se stávajícími kapacitami.

Udržitelnost se v posledních letech stala pojmem, který se objevuje všude: v politických debatách, ve výročních zprávách, v rozhovorech s bankami a pojišťovnami a stále častěji také ve výběrových řízeních a hodnoceních dodavatelů. Pro velké podniky je toto téma už běžnou součástí práce, ale mnoha malým a středním firmám se stále jeví jako složitá, někdy téměř neproniknutelná oblast. Mezi globálními cíli, novými právními rámci a množstvím zkratek rychle vzniká dojem, že člověk musí být zároveň odborníkem na klimatickou politiku, lidská práva, energetickou účinnost a reportování.

Přitom je udržitelnost ve své podstatě velmi jednoduchá. Tento článek představuje nejdůležitější stavební kameny moderní oblasti udržitelnosti, vysvětluje, proč jsou pro MSP relevantní, a ukazuje, jak firma s omezenými zdroji dospěje ke strukturovanému, postupnému řízení udržitelnosti. 

1. Jak to všechno začalo: od hnutí na ochranu přírody k udržitelnému rozvoji

Dnešní debata o udržitelnosti nevychází z tabulek emisí skleníkových plynů, ale ze základního společenského poznání, že hospodářský růst a únosnost naší planety nelze posuzovat odděleně. Zásadní impuls dal report „Our Common Future“, který v roce 1987 zveřejnila Brundtlandova komise na zadání OSN.

Obsahuje dodnes platnou definici udržitelného rozvoje:

„Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by ohrožoval schopnost budoucích generací uspokojit jejich vlastní potřeby.“¹⁾

Tato slova jsou pozoruhodná, protože nevymezují udržitelnost jako ekologický problém, ale jako otázku spravedlnosti mezi generacemi. Spojují ekologii, ekonomii a společenskou odpovědnost do trojice, která se později proslavila jako „Triple Bottom Line“: lidé, planeta, zisk (neboli 3P podle anglických slov People, Planet, Profit). V 90. letech 20. století začaly firmy tento pohled přijímat. Udržitelnost se stále častěji nechápala jen jako morální odpovědnost, ale jako strategická nutnost: jako součást řízení rizik, reputace, inovační schopnosti a dlouhodobé konkurenceschopnosti. Dnes je udržitelnost jednou z nejvýraznějších transformačních sil ekonomiky a díky regulacím, požadavkům zákazníků i logice finančních trhů se dostává i k firmám, které se dlouho necítily být součástí této debaty.

2. Základní koncepty: CSR, udržitelné podnikání a logika odpovědnosti

Dříve než vznikla konkrétní pravidla nebo standardy reportingu, vznikla řada základních konceptů, které dodnes formují přemýšlení o odpovědnosti firem.

Corporate Social Responsibility (CSR) byla jedním z prvních. Stojí za ní myšlenka, že firmy nesou odpovědnost za své jednání bez ohledu na to, zda je k tomu zákon zavazuje. CSR bylo dlouho morálním kompasem ekonomiky: závazkem posuzovat svá rozhodnutí nejen podle provozní efektivity, ale také podle dopadů na společnost.

Z toho se vyvinula Corporate Sustainability, širší manažerský koncept, který integruje udržitelnost do strategického plánování, provozních procesů a vnitřního řízení. Na rozdíl od CSR, které se často realizovalo projektově a nahodile, vnímá udržitelné podnikání udržitelnost jako součást tvorby hodnoty: něco, co se plánuje, řídí a kontroluje stejně jako kvalita nebo finance.²

S tím úzce souvisí řízení udržitelnosti. Popisuje konkrétní provedení: stanovovat cíle, vyvíjet opatření, měřit pokrok a definovat odpovědnosti.³ Mnohá MSP řízení udržitelnosti dávno provozují neformálně. Pracují s regionálními dodavateli, sázejí na rozvoj a dlouhodobé zapojení svých zaměstnanců nebo modernizují výrobní procesy. Jen to tak nenazývají.

3. Globální cílové rámce: SDG jako orientační pomůcka

V roce 2015 přijala OSN Agendu 2030 se svými 17 Sustainable Development Goals (SDGs).⁴ Zahrnují témata jako ochrana klimatu, zdraví, vzdělávání, inovace, lidská práva a biodiverzita. Síla SDG nespočívá v jejich právní závaznosti (nejde o zákony), ale v jejich roli globálního orientačního rámce.

Pro firmy (a zejména pro MSP) pomáhají pochopit širší souvislosti. SDG ukazují, v kterých oblastech probíhá společenská transformace a jaká očekávání jsou dlouhodobě kladena na firmy. Vytvářejí společný jazyk, kterému se rozumí v reportech, výběrových řízeních i strategiích udržitelnosti po celém světě. Mnohé firmy dnes používají SDG jako „mapu“, s jejíž pomocí identifikují své vlastní pozitivní i negativní dopady.

4. ESG: společný jazyk ekonomiky a finančního světa

Zatímco SDG dávají orientaci, přináší ESG strukturu.

ESG znamená Environmental, Social a Governance (zkráceně: životní prostředí, sociální oblast a správa společnosti). To, co zpočátku sloužilo jako nástroj finančního sektoru, je dnes celosvětově používaný rámec pro hodnocení udržitelnosti. Banky, investoři, pojišťovny, ratingové agentury a velké firmy jej využívají k posuzování rizik, příležitostí a odpovědností.

Význam pro MSP výrazně vzrostl. Mnohé z nich poprvé dostávají ESG dotazníky, protože jejich zákazníci sami mají povinnost reportovat. Banky stále častěji zohledňují rizika udržitelnosti při rozhodování o úvěrech. Pojišťovny se ptají na klimatická rizika nebo bezpečnost práce.

ESG proto není tolik zákonným požadavkem jako společným jazykem, který určuje, jak se informace o udržitelnosti strukturují, porovnávají a hodnotí.

5. Standardy reportingu: GRI, CDP, TCFD a další: dobrovolné, ale směrodatné

Pokud ESG poskytuje strukturu, standardy reportingu odpovídají na otázku, jak konkrétně se má reportovat. Tyto standardy jsou často dobrovolné, ale v mnoha odvětvích jsou považovány za měřítko kvality.

Nejznámější je GRI (Global Reporting Initiative).⁵ GRI podrobně popisuje, o kterých tématech by firma měla reportovat, pokud chce transparentně ukázat podstatné dopady své podnikatelské činnosti (od spotřeby vody přes dodavatelské řetězce až po bezpečnost práce).

Stejně důležitá je CDP (Carbon Disclosure Project), globální platforma pro zveřejňování klimatických dat. Velké firmy své dodavatele stále častěji vyzývají, aby se jí účastnili.

Doporučení TCFD (Task Force on Climate-related Financial Disclosures), které vydala Rada pro finanční stabilitu (FSB), zase nově definovala reporting klimatických rizik. V několika zemích jsou již povinná.

Nakonec nadace IFRS (International Financial Reporting Standards) vytvořila se standardy IFRS S1 a  IFRS S2 dva nové globální standardy, které se silně orientují na informační potřeby investorů.

Pro MSP platí: nikdo nežádá, aby dodržovala všechny tyto standardy současně. Nastavují však rámec kvality a transparentnosti, podle něhož se zákazníci a banky stále častěji orientují.

6. Právní vývoj: od povinností transparentnosti k zákonům o dodavatelských řetězcích

Vedle dobrovolných standardů zavedly některé státy závazná pravidla, která stále více ovlivňují MSP, přímo i nepřímo.

EU tento vývoj posouvá vpřed novou směrnicí Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD) a k ní příslušnými podrobnými standardy ESRS (European Sustainability Reporting Standards) .⁶ Od roku 2025 musí mnohé velké firmy zveřejňovat velmi podrobné informace o udržitelnosti. Švýcarsko zavedlo vlastní požadavky podle OR 964a ff. a klimatického reportingu orientovaného na TCFD.⁷

Pro MSP tyto předpisy zpravidla nejsou přímo závazné, ale působí prostřednictvím dodavatelského řetězce. Velké firmy musí zveřejňovat vlastní ESG údaje, a tím i údaje svých dodavatelů.

Ještě zřetelněji je to vidět u povinností péče: německý zákon o povinné péči v dodavatelských řetězcích (LkSG), připravovaný unijní rámec CSDDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive) a také švýcarské povinnosti péče ohledně konfliktních minerálů a dětské práce⁸ podle OR 964j vyžadují, aby firmy identifikovaly rizika v dodavatelském řetězci a řešily je.

K tomu přibývají klimatické nástroje, jako je unijní CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism), který dovoz s vysokými emisemi CO₂ zatěžuje dodatečnými náklady. Pro MSP zaměřená na export nebo průmysl to má stále větší význam.

7. Proč je pro MSP standard VSME tak důležitý

Dobrovolný standard reportingu VSME (celým názvem Voluntary Sustainability Reporting Standard for Non-Listed SMEs) vypracovala Evropská skupina poradců pro finanční reporting (EFRAG) s jasným cílem: umožnit MSP schůdný způsob reportingu udržitelnosti, který je nepřetíží a nebude přitom ignorovat potřeby menších firem. ⁹

Pozadí je jednoduché, ale zásadní. Se směrnicí EU CSRD a navazujícími standardy ESRS se reporting udržitelnosti pro velké firmy stal podrobnějším než kdy dřív. Logika je promyšlená, ale rozsah je obrovský. To, co je přiměřené pro nadnárodní koncern, je pro MSP prostě nezvládnutelné, a to jak finančně, tak organizačně.

Přesto MSP tento vývoj pociťují přímo. Velké firmy musí v rámci CSRD zveřejňovat dopady vlastní podnikatelské činnosti i dopady svého dodavatelského řetězce. Banky musí posuzovat klimatická rizika a k tomu sbírat ESG data. Pojišťovny rozšiřují své modely rizik. Tlak na menší firmy, aby dodávaly informace, které byly ve skutečnosti určeny pro reporting výrazně větších organizací velké reportovací povinnosti, tím roste.

Právě tady nastupuje VSME. Vznikl proto, že se ukázalo, že:

• MSP potřebují vlastní formát reportingu odpovídající jejich možnostem,
• ESRS a CSRD by byly pro MSP příliš rozsáhlé,
• zainteresované strany přesto potřebují srovnatelné informace,
• a chybí evropsky kompatibilní standard, který přesvědčí jak banky, tak zákazníky.

VSME proto není žádný lehký ESRS, ale samostatný standard pro MSP, který logiku velkých rámců redukuje na podstatné. Soustředí se na ta témata udržitelnosti, která mohou MSP realisticky zachytit a která zároveň mají relevanci.

Výsledkem je jasně strukturovaný standard, který podle složitosti a úrovně vyspělosti rozlišuje dva moduly: základní modul, který pokrývá minimální informace, jaké mohou očekávat interní i externí zainteresované strany, a rozšířený modul, který mohou využít MSP s vyšší úrovní vyspělosti nebo složitějšími požadavky. Oba se silně opírají o zavedené rámce, jako jsou ESRS. 

Pro MSP (zejména ve Švýcarsku) je VSME proto zásadním krokem správným směrem. Game changer. Přináší:

• Přehlednost: Které téma se skutečně počítá?
• Proveditelnost: Co zvládneme se svými zdroji?
• Návaznost: Jak předáme informace, kterým porozumí banky, zákazníci i auditoři?
• Přiměřenost: Jak se vyhneme nadměrné regulaci a zbytečné zátěži?
• Odolnost do budoucna: Jak zajistíme, že budeme držet krok, až požadavky porostou?

VSME tak řeší problém, který mnohé MSP dlouho trápil: propast mezi předimenzovanými požadavky velkých standardů a přáním přesto reportovat profesionálně, věrohodně a strukturovaně.

Pro švýcarské MSP přichází ještě jeden aspekt: Švýcarsko není členem EU, ale jeho firmy jsou hluboce zapojeny do evropských hodnotových řetězců. ESG požadavky proto pociťují dříve a příměji, než se mnozí domnívají. VSME jim umožňuje na tyto požadavky reagovat suverénně a samostatně , bez zátěže CSRD a bez pocitu, že musí přijmout evropský regulační korzet.

Stručně řečeno:
VSME přináší pořádek tam, kde mnohé MSP dosud cítily nejistotu.
Vytváří společný jazyk, snižuje složitost a poprvé dělá z reportingu udržitelnosti něco realistického, proveditelného a přínosného i pro menší firmy.

Banky, auditoři a velké firmy začínají VSME zprávy stále častěji přijímat jako spolehlivý podklad.¹⁰ Pro MSP tak vzniká formát, který je srozumitelný, strukturovaný a odolný vůči budoucím změnám.

8. Jednoduchý cyklus udržitelnosti pro MSP

Udržitelnost není projekt, který se uzavře v určitém okamžiku. Je to cyklus učení, strukturování, realizace a zlepšování. Na základě struktury standardu VSME mohou MSP využít následující přístup o pěti krocích:

1. Porozumět
Na začátku je orientace: která témata se skutečně dotýkají našeho obchodního modelu? Jaká očekávání mají zákazníci, banky nebo pojišťovny? Toto pochopení zajišťuje, že opatření budou cílená.

Tento přístup pomáhá sladit aktivity v oblasti udržitelnosti s vlastními potřebami a možnostmi a vytváří průběžný, na učení zaměřený rozvoj.

9. Kde ZEROvia navazuje

ZEROvia staví právě na této logice: štíhlý start, jasná struktura, chytrá příprava dat a zpráva, která respektuje jak pragmatismus MSP, tak vnější požadavky. Výchozí hodnocení poskytuje první orientaci dříve, než začne vlastní sběr dat a příprava zprávy.

Cíl je jednoduchý: udělat udržitelnost pro MSP zvládnutelnou bez zbytečné složitosti, ale se skutečným dopadem.

První krok je jednoduchý

Spustit výchozí hodnocení

Získejte během několika minut první výchozí hodnocení, zdarma a nezávazně.

S dotazy, s pomocí nebo s provedeným úvodem:

Domluvte si termín  nebo  Kontaktujte nás

Poznámky pod čarou / zdroje

[1] World Commission on Environment and Development (1987). Our Common Future. Oxford University Press.
https://sustainabledevelopment.un.org/content/documents/5987our-common-future.pdf

[2] Wikipedia (b. r.). „Nachhaltige Unternehmensführung“. https://de.wikipedia.org/wiki/Nachhaltige_Unternehmensf%C3%BChrung

[3] Wikipedia (b. r.). „Nachhaltigkeitsmanagement“. https://de.wikipedia.org/wiki/Nachhaltigkeitsmanagement

[4] United Nations (2015). Transforming our world: the 2030 Agenda for Sustainable Development.
https://sdgs.un.org/2030agenda

[5] Global Reporting Initiative (2023). GRI Standards. https://www.globalreporting.org/standards

[6] Evropská komise (2023). Corporate Sustainability Reporting. https://commission.europa.eu

[7] Švýcarský zákoník o závazcích, čl. 964a–964c; švýcarská klimatická vyhláška (2023). https://www.fedlex.admin.ch

[8] Spolkový úřad pro justici (2023). Povinnosti péče a transparentnosti (OR 964j–l). https://www.bj.admin.ch

[9] EFRAG (2024). Voluntary Sustainability Reporting Standard for SMEs (VSME). https://www.efrag.org

[10] Evropská komise (2024). FAQ on CSRD a reporting MSP. https://commission.europa.eu